S přehledem se dožije stovky. Kdo? Plastová trubka!

Trocha historie

„První plynovody z plastu, konkrétně z polyetylenu, se začaly v Československu stavět v roce 1968. Zpočátku se to ale neobešlo bez nesnází. Při výstavbě plynovodů se s nimi zacházelo jako s ocelí, nevhodně se zatěžovaly, a tak často praskaly. Panovala k nim velká nedůvěra,“ říká k začátkům plynovodů v plastu František Humhal, senior specialista technického asset managementu.

Situace se měnila v 70. letech 20. století, kdy republiku začala plastovými trubkami zásobovat nová továrna Plastika Nitra. Ale i tam se vyskytly komplikace. Ve snaze ušetřit se používal pro výrobu potrubí materiál, který se časem ukázal jako nevhodný pro výrobu plynovodů. Vinou nevhodného uložení trubek a kvůli jejim vlastnostem docházelo k častým vadám. Na trubkách vznikaly podélné praskliny, a to vyústilo v roce 1987 k zákazu jejich používání. Situace se zlepšila koncem 80. Let, kdy jsme začali dovážet kvalitnější PE potrubí z Německa.

Velký rozvoj výstavby plynovodů z plastu přišel v 90. letech díky masivní plynofikaci obcí v okolí velkých měst, která se financovala ze Státního fondu životního prostředí.

Kde se berou naše plastové trubky

Plynárenské potrubí se vyrábí z polyetylenu. Na začátku je ropa, ze které se v rafinerii vyrobí plastový granulát. Zrnka jsou velká asi 2 milimetry a z rafinerie putují v cisterně do továrny na plastové výrobky, kde se granulát naplní do sila, podobného těm, která známe například ze zemědělských družstev.

Pro výrobu našeho plynárenského potrubí se granulát bere nejčastěji ze Švýcarska a Německa. Musí jít o tzv. panenský granulát, který neobsahuje žádný podíl recyklátu a splňuje přísné podmínky na kvalitu. V továrně se pak plastové granule taví při teplotě asi 230 stupňů celsia a v extrudéru z nich lisují trubky a jiné tvarovky.

Ve světě se vyrábí plynovodní potrubí z plastu o průměru až 2 metry. My ale využíváme u nízkotlaku a středotlaku maximální dimenzi dn 630.

A víte, jak se rozhoduje o tom, jaký průměr trubky v dané lokalitě využít? Ročně za plast vyměníme něco přes 220 km původních ocelových plynovodů. Jejich správnou dimenzi vždy počítají výpočtáři, kteří ji vyhodnocují podle množství plynu, které potřebují v dané lokalitě distribuovat a také podle maximální povolené rychlosti proudění plynu v potrubí.

Proč využíváme plynovody z plastu

Při obnově plynovodů v naší plynárenské síti už dnes u středotlaku a nízkotlaku používáme výhradně plast. Tyto trubky totiž mají oproti oceli hned několik výhod. Plastové produktovody nekorodují a mají vyšší životnost. Ta je u oceli asi 45 let, u prvních plastových potrubí ze 70. let to bylo nad 50 let a současné PE plynovody by měly vydržet dokonce 100 let.

Další výhodou oproti oceli je snadnější svařování plastového potrubí, možnost používat mechanické spojky a také odolnost potrubí při opakovaném stlačování. V neposlední řadě se s plastovými trubkami také lépe manipuluje, logicky jsou podstatně lehčí než ocel.



Největší výhodou plastového potrubí je pro nás ale do budoucna jeho připravenost na vodík. Analýzy totiž ukázaly, že PE trubky vlivem vodíku nekřehnou a také nepropouští molekuly vodíku ven.

Když trubka doslouží

Polyethylen je kvalitní plast, který se snadno recykluje. Nevyužité čisté potrubí či odřezky nových trubek se tedy v provozu vytřídí jako součást stavebního dopadu na shromaždiště odpadů. Odpad pak míří k recyklaci. Už se z nich sice nemůže vyrobit nový produktovod, ale mohou se využít na výrobu jiných plastových výrobků. Starší poškozené potrubí, které vyndáme z výkopu, je většinou znečištěné blátem a uvnitř nese stopy plynu s odorantem. To už tedy k recyklaci jít nemůže a většinou končí ve spalovně.