Psycholog záchranky: Po náročném období je potřeba o sebe pečovat

 

Jak si může člověk v náročných obdobích nebo během změn chránit duševní rovnováhu?

Každá mimořádná událost může člověku zpochybnit pocit jistoty a kontroly nad situací. Například při povodních si uvědomujeme bezmoc proti přírodnímu živlu a pro řadu zaměstnanců znamenají náročnou práci a nestandardní zátěž.Každá obtížná či krizová situace více nebo méně ovlivňuje náš život – prožívání, chování, ale i schopnost řešit situace a pracovat. Ohrožení nás může stimulovat, ale také velmi omezovat. V každém případě bychom měli myslet na své potřeby. Především ty základní. Patří mezi ně dostatek spánku, tekutin a kvalitní strava, stejně tak bezpečné místo, tedy zázemí.Je velmi důležité udržet vyvážený čas pro práci a odpočinek. Pokud to není možné a fungujeme tzv. na rezervy, musíme pamatovat na péči o sebe ihned, jakmile to půjde. Naprosto v pořádku je, když si člověk v krizi řekne o podporu zvenku, tedy např. od krizového interventa, psychologa a nezůstane v těžké situaci osamělý.

Právě v oblasti záplav naši kolegové a kolegyně zasahují. Často přijdou do kontaktu s lidmi, kteří prožívají i ventilují velmi silné emoce. Lze se na to nějak připravit?

Na tzv. traumatické krize, které jsou náhlé, nepředvídatelné a ohrožují zdraví nebo život, se dopředu nelze nikdy plnohodnotně připravit. Dokonce ani předchozí zkušenost s podobnou situací nemusí znamenat podstatnější výhodu. Kontakt s neštěstím, vnímání zmaru, destrukce a bezmoci na nás vždycky působí negativně. Proto je zapotřebí poskytnout psychickou podporu nejen těm, kteří jsou primárně zasaženi neštěstím, ale také těm, kteří při něm pomáhají a pracují. Na druhou stranu i v krizích můžeme čerpat pozitivní vjemy a prožitky. Například, když splníme dobře svůj úkol a někomu pomůžeme. Pak můžeme cítit, že naše práce má skutečně velký smysl.

Jak na sobě poznám, že je už na čase oslovit odborníka – psychologa, a s čím mi může pomoct? A může cizí člověk opravdu porozumět a pomoci vyřešit naše osobní problémy?

Zpracování mimořádné duševní zátěže je velmi individuální záležitost a každému z nás může pomáhat něco jiného. Někdy to jsou blízké osoby – naše rodina, kolegové, přátelé. Jindy je nemáme k dispozici, nebo máme dojem, že nerozumí našim potřebám, například dávají jednoduché rady, které nepomáhají, nebo nás jen planě ujišťují. Pak bývá dobré obrátit se na odbornou pomoc, vyhledat krizového interventa, psychologa. Jde rozhodně o lepší řešení než začít z vlastního rozhodnutí užívat léky na uklidnění nebo třeba alkohol.

Pomoc odborníka na duševní zdraví samozřejmě není v tom, že za nás vyřeší náš problém. Ale právě jeho odstup, neutralita a znalost psychických potřeb člověka mohou velmi významně pomoci klientovi situaci zvládnout. Rozšířit jeho pohled na zdánlivě neřešitelné, podpořit při hledání vnitřních zdrojů, promyslet možnosti před důležitým rozhodnutím.

Přehoupli jsme se do podzimního sychravějšího období. Působí podzim na psychiku lidí z nějakého biologického důvodu nebo si to jen vsugerováváme?

U některých z nás může podzimní počasí vyvolat posmutnělé nálady. Někdy hovoříme o tzv. sezónních depresích. Ubývá slunečných dní a denního světla. Podzim je ale také časem ukládání přírody k odpočinku a tvoří přirozený rytmus, jehož jsme jako lidstvo součástí. Generace před námi vnímaly podzimní období jako dobu příprav na zimu, dokončení venkovních prací, postupné zpomalení. My jsme ale často zvyklí pracovat a vydávat energii po celou dobu roku stejně a tato staletí vžitá pravidla nijak nerespektujeme. Jedeme si podle svého často nabitého kalendáře, chceme stihnout co nejvíce. Pak může naše nastavení být v rozporu s během přírody, která nás obklopuje.

Co je dobrou prevencí stresu nebo depresí? Měli bychom se psychohygieně věnovat po celý rok, nejen v těžších obdobích? Jak nejlépe?

Měli bychom pěstovat více aktivit, které nám přinášejí potěšení, uvolnění, jsou pro nás takzvanými „nabíječi“. Může jít o nejrůznější typy sportů, zálib, koníčků, jednoduše řečeno všechno, co „máme chuť“ dělat. Pro každého to je něco jiného. Důležité ale je dokázat si vyhradit čas, zvlášť v náročných obdobích. Psychohygienická opatření bychom měli dělat všichni, přestože někteří mají práh odolnosti vůči psychické zátěži vysoko.

Pokud se dostaneme do stavu deprese a pohybujeme se již v rámci diagnózy, kterou sami nemůžeme zvládnout, pak nastupuje nutnost léčby – ať už psychologické nebo farmakologické.

Je opravdu dnešní mladší generace citlivější? Nebo jen víc hovoří o svých pocitech?

Jde spíš o zažité klišé. Myslím, že každá starší generace říkává: „Jo, to když my jsme byli mladí, tak…“

Na jedné straně ano, naše společnost si vlivem velmi příznivých podmínek, v nichž žijeme, opravdu může dovolit být citlivější. Nemusíme naštěstí až na výjimky řešit situace, které by nás bezprostředně ohrožovaly a tím trochu ztrácíme schopnost čelit ohrožení a riziku. Ano, velmi stoupá spotřeba psychofarmak a poptávka po službách psychologů a psychiatrů.

Na druhou stranu se už tolik, zejména mladší generace, nestydíme přijmout tuto pomoc, když je zapotřebí, a to je dobře. Zároveň doba, v níž žijeme, přináší nová a jiná rizika a učíme se jim čelit.

Děkujeme za rozhovor. Každý z nás někdy prožívá těžké období, kterému se nemůže vyhnout. Můžeme se ale určitě inspirovat v tom, že není ostuda o svých problémech mluvit a nebýt na jejich řešení sami. Našim plynařům nabízíme anonymní psychosociální první pomoc a krizovou intervenci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.